7. Roztáhnout křídla

Řekni, proč už nevnímám, jak je to krásný, co dávno nám už dal?
Možná jenom nestíhám, všechno to vzácný
a tíha, co skrývá, je jenom klam.
Skoro na dosah je sen, chyť ho za ruku, je náš jen.

Roztáhnu křídla už teď, k čemu je mám,
zabalim a letim hned, co nejdál.
Ranvej je volná tak příjemnej let, zaslechnu z dáli...

Řekni, kam ti utíkám a stále sháním, co dávno nám už dal?
Možná jenom on ví kam, možná, že blázním
a tíha, co skrývá je jenom klam.
Pevně za ruku mě vem, nechci opustit náš sen.

Jé a splnim si přání, splnim ti přání!